O co vlastně jde? Hrozně jednoduché, dostali jsme úkol si nainstalovat software ShotDetect (chce se mi z něj tak zvracet že odmítám špinit svůj blog odkazem), prohnat jím libovolný film a z výsledných snapshotů vyrobit v ImageJ jakýsi diagram světlosti jednotlivých snímků. Potud ízy pízy. Nikoliv.
O svém obstarožním OS X jsem už psal dříve, stejně tak o mém technickém talentu. Z toho důvodu jsem celý proces instalace přes příkazovou řádku stále odkládal a odkládal...ale nebylo nazbyt a po upgradu systému jsem se na to vrhnul. Svatá prostoto.
Vše začalo slibně instalací Homebrew. První oříšek však nastal vyhledáním správné verze XCode...v appstoru je k dispozici pouze verze pro Mountain Lion a můj Snow Leopard tak jen smutně zakníkal. Dobrá, stačilo se zaregistrovat jako Apple developer (LOL), najít správnou starou verzi, stáhnout soubor o 10 GB a nainstalovat. Fajn, asi po dvou hodinách se zadařilo. Evidentně jsem si ale stáhl až moc starou verzi! Takže nastal další, podobně dlouhý proces odinstalování, opětovného stažení 10 GB souboru a instalace. Tradá. Máme jednu ráno ale jsem plný nadšení a energie. Tak je načase zkusit nainstalovat samotný ShotDetect. Ne.
No nevadí, sice jsem tím strávil už asi 6 hodin ale show must go on. Mám dvě možnosti, VMware nebo můj milovaný netbook...no, jakkoli je netbook v posledním tažení, je pořád rychlejší než paralelní windows, takže proč to nezkusit. Hodina bootování, hledání, čtení návodu, stahování, ale...teď už se to vážně musí povést! Ne. Dobrá, tak VMware. Ne.
Techničteji zdatný kolega (děkuji Jene!) mi poradil ať zkusím dát instalačku do nějaké složky bez diakritiky. Oh well...paralelku na Macu už jsem vypnul a nechtělo se mi čekat další hodinu na bootování, tak jsem se uchýlil k netbooku a voilá! Instalace se zadařila! Zdá se že by se ke mně konečně mohlo naklonit štěstí, žádná chybová hláška, dokonce i program jde spustit, tak ho začnu dle návodu nastavovat...stačí jen spustit proces! Ne.
Ano, správně, vynikající design programu zřejmě nepočítal s mým malým netbučím displejem a schoval přede mnou svá akční tlačítka.
V tento moment už jsem věděl jak se cítí buddhistický mnich který hoří zaživa a nehne u toho ani brvou. Nutkání vyslat ten černý kousek plastu na průzkum přilehlého parkoviště bylo tak silné...a navíc tak krásně padne do ruky! Ale to bych nebyl já, kdybych s kamennou tváří potřetí nenabootoval paralelku přes VMware a po další hodince čekání to nezkusil.
Po 35 minutách krásných 45%...až by se mi chtělo slzu uronit, ale neslavme dne před večerem. Stále můžu být pouze příjemně překvapen. Pokud se přecejen zadaří, výsledek uvidíte na blogu. Pokud ne, už zde ode mě zřejmě nikdy nic neuvidíte, protože pochybuji že by můj macbook vydržel pád z osmého patra.
Ach...
Žádné komentáře:
Okomentovat