čtvrtek 18. července 2013

Multi-screen world

V další přednášce základů SNM jsme se věnovali neotřelé studii Googlu na téma využívání více obrazovek v jednu chvíli.

Mně samotnému je místy až smutno, jak upadla moje schopnost věnovat něčemu pozornost. Dřív jsem dokázal dvě a půl hodiny koukat na film v televizi, celé odpoledne strávit u PC hry, za dva dny přelouskat tlustou knížku, ba dokonce půl dne jen sedět v křesle se sluchátkama a poslouchat nejnovější pecky co mi kamarád vypálil.

Dnes? V televizi už koukám v podstatě jenom na sport, ale pokud zrovna nejsem v hospodě, tak si k němu musím na laptopu pustit ideálně ještě jeden film, zahrát nějakou webovou hru a na pozadí mít samozřejmě všechny své oblíbené weby které tak hrozně touží po mé F-pětce...jo a ještě k tomu můžu mít otevřený druhý laptop a na něm pařit nějakou hru, která nejde spustit na Macu...pochopitelně pak nemám vůbec žádný zážitek ani z jedné z těchto činností, ale dohromady to dá takový krásný chrchel zábavy, že ten čas vlastně celkem utíká.

Říkám si, i vzhledem k výsledkům té studie Googlu, mé jediné štěstí je, že jsem zatím nepřišel na chuť smartphonům...spíš než abych se přes ten svůj krám připojil na facebook, tak si s sebou budu v tašce that svého tříkilového macka. Stále nostalgicky vzpomínám na svoje oprýskané véčko, které neumělo nic víc než smsky, volání a při troše dobré vůle i najít spojení MHD. A jakmile se mi můj smartphone rozpadne (či ho rozpadnu já sám), také se k němu vrátím. Aspoň budu mít v životě o jednu obrazovku míň.

...já osobně bych teda ten post nečet.

středa 17. července 2013

RPG s názvem Život

Po přednášce o gamifikaci mi hned vytanulo na mysl několik zážitků v dětství. Závody z autíčkama, mluvící plyšáci, ale zejména pak jeden, který jsem už téměř vytěsnil z mysli.

Když jsem byl malý a koupal jsem se ve vaně, tak jsme u jejích nohou měli, jak je obvyklé, vyskládány hromady různých lahviček a obalů. A jelikož jsem byl chlapec vynalézavý, rozhodl jsem se že si z toho udělám olympiádu...měl jsem asi 10 sportovců z různých zemí světa, vždy jsem si vybral který půjde na řadu, nabral jsem vodu do pusy, plivnul dopředu a snažil se shodit co nejvíce lahviček. Podle toho kdo kolik shodil, tak jsem mu sečetl body a nakonci každého dne udělal stupně vítězů...postupem času se hry stávaly vynalézavější, kdy jsem přidával různé disciplíny typu "flus do výšky" nebo "smoč co nejvíc ručníků"...ano, uznávám, nebyl jsem zrovna normální dítě (a to mi tu ještě chce někdo tvrdit že jsem dítě Sítě, no fuj!)

Korunu veškeré gamifikaci, tentokrát v dospělém (?) provedení, však v mých očí nasazuje subreddit r/outside. Je celkem pozoruhodné, jak si někdo ve své fantazii spojí neandrtálce s betatestery, alkohol s lagy a na logout...klikne jednou provždy. Zdá se, že do geeka mám stále ještě hodně daleko. Ještě že tak.

Easter egg

Wikipedia: the free encyclopedia

Otevřená encyklopedie Wikipedia. Téma, které bude zřejmě akademickou společnost rozdělovat ještě po mnohá léta. A jelikož má úvaha o Wikipedii, případně o celém systému Wiki by vydala na celou diplomovou práci, shrnu svůj názor pouze do jakéhosi encyklopedického hesla.

Sám se řadím k jejím téměř fanatickým zastáncům, ale to snad ani není překvapivé, vzhledem k mé myšlenkové orientaci. Otevřený kód, otevřená kolaborativní spolupráce, vše navíc volně k dispozici veřejnosti. Jedním z hlavních principů open-source je ten, že čím více lidí na díle pracuje, tím menší je pravděpodobnost chyby a tím širší jsou možnosti jeho zpracování. Vše pochopitelně spoléhá na to, že to zúčastnění myslí upřímně, popř. že je v týmu dostatek kontrolních mechanismů a lidí, kteří případné záškodníky zastaví. A to je podle mě hlavní otázkou, otřásající důvěryhodností Wikipedie. Nikoli její samotný systém, ale lidé kteří ho aplikují.

V české Wiki toto opravdu problém být může - jakkoli mám o týmu kolem ní jen to nejlepší mínění, tak je jich zoufale málo a pochopitelně nemohou věnovat svůj veškerý čas pouze opravám vandalismů. Stejně tak jejich odborný záběr není v jejich počtu zdaleka ideální. Ale pokud v nezávislých textech dokázala anglická Wiki uspět i ve srovnání s encyklopedií Britannica, nemám nejmenší důvod jí nevěřit. Je to encyklopedie, nikoli vědecký časopis, tudíž jakmile jsou fakta správně ozdrojovaná, nevím proč by je tam nemohla vyplnit třeba i cvičená opička.

Myslím že hodně z nás získává většinu svých znalostí právě z Wikipedie. Teď nemám ani tak na mysli odborné znalosti, jako spíš všeobecné povědomí o světě. Odpovědi na otázky, které se objevují v Milionáři. Podle mě není větší slast, než kliknout na Random article a dozvědět se třeba že...druhé album Jennifer Lopez se jmenuje J.Lo. Jak jsem jen mohl bez této informace žít. :)


Piotr Czerski, dítě Sítě

Sláva, hosana, konečně nějaké čtivo které nekypí cizími výrazy kterým nerozumím a které se dokonce týká tématiky, o které něco málo tuším, řekl jsem si v prvních minutách přednášky...

Pan autor hned v prvním odstavci kritizuje nadužívanost slova generace, aby ho posléze adoptoval a sám používal pro potřeby své úvahy...no budiž. Ale já se ptám - je Piotr Czerski, v době publikace textu 31-letý muž opravdu typickým mluvčím "generace Dětí Sítě"? Mohu přimhouřit oko a posunout ho o sedm let na úroveň sebe a svých vrstevníků, ale ani poté si tím nejsem zcela jist.

Vychovala nás Síť a myslíme trochu jinak.

Když pominu to, že mě vychovali především rodiče a zaměřím se na společenské okolí, které mě formovalo, musím bohužel (nebo spíš bohudík) říci, že Síť to rozhodně nebyla. A pochybuji, že byla i Piotra. Mě vychovaly školy v přírodě, pogy, hokejové kartičky, mnohé mé spolužáky pak skautské tábory a sportovní soustředění. O síti jsem neměl ánung do nějakých svých deseti let a trvalo další nejméně čtyři roky, než jsem jí "propadl". A samotné počítače pro mě do té doby bylo maximálně pár dnů v týdnu strávených pařením Wolfenstein 3D a Letních olympijských her. Jsem hrdým členem generace Y, která je poslední, jež nevychovala Síť a dětství strávila honěním holek s klackem po hřišti a rvačkám o to nejlepší házítko na pogy. Ano, jsem do Sítě vrostlý a spousta z autorových myšlenek na mě sedí, ale určitě bych se na ně nenasadil takto bezvýhradně.

Svět se začíná plnit těmi skutečnými dětmi Sítě a jakkoli v tom nevidím nic špatného, já se mezi ně řadit nechci. Myslím že se raději budu nazývat bratrem Sítě.


Dítě Sítě

Jak jsem si zatrollil

Trolling. Slovo, které se v poslední době stalo synonymem v podstatě pro jakýkoli (nejčastěji dementní) vtip v prostředí internetu i mimo něj.

Řekl jsem že tvoje máma neumí vařit a tys mě naoplátku nazval debilem? Haha jsem to ale troll...rozešel jsem se na fejsbůku s přítelkyní ačkoli to není pravda? Trolololo...jdu po ulici a nalepím náhodnému kolemjdoucímu na záda cedulku s nápisem "Ujel mi žebřiňák!"? LOL I TROL U. Nehledě na to, že se za nálepku trolla často schová i úplný imbecil, kterému to prostě jen někdo narovinu sdělil.

V rámci svého mladického studia internetů však byl i trolling samozřejmě důležitým bodem mého zájmu a proto když mě přestaly bavit úchylné sexuální vtípky na omegle a neustále se opakující inside džouky na redditu, vydal jsem se zalovit do fekálního zálivu webového moře s názvem /b/. A co tomu čert nechtěl, přifařil jsem se do vlákna, konspirující smrt slavného Bryana Adamse. Tak koneckonců proč ne...byla to krásná skupinová práce. Všichni dávali kondolenční komentáře pod jeho nejsledovanější videa na youtube, tweetovali s hashtagem #ripbryanadams, ti s jakž-takž frekventovanými blogy vykonstruovali články o jeho tragické smrti v automobilové nehodě, na základě kterých poté upravovali články na wikipedii. Stejně tak se na odkazy na tyto "zpravodajské servery" začaly šířit facebookem, společně s upravenými printscreeny z titulních stran CNN či BBC. Bylo to celkem osvěžující a inspirativní, vidět kolik desítek lidí se během pár minut dokáže nadchnout pro takovou hovadinu...a nebudu si nic nalhávat, celkem dost mě to bavilo a také jsem přispěl svou troškou do mlýna. Poté se ovšem vše začalo zpomalovat, začaly se objevovat pochybovačné otázky na yahoo answers, zodpovězené většinou bohužel podle pravdy (odkazem na 4chan) a za nějaké dvě hodiny už se vlastně nic nedělo. Pár lidí jsme možná na chvíli uvedli do rozpaků, ale tým Bryana Adamse nemusel vydávat oficiální dementi, takže to byl v podstatě neúspěšný projekt.

Ale tak co...na pár hodin nás to všechny zabavilo, dodalo nám to pocitu sounáležitosti a když bylo po všem, mohli se všichni vrátit zpět ke sledování podivného asijského porna. Od čeho jiného koneckonců ty internety jsou, že...

A Cyborg Manifesto aneb jak jsem zas jednou něco nepochopil

Přiznám se, že Manifest Kyborgů byly až do oné přednášky nejen zamčenými, nýbrž přímo neznámými dveřmi. Nebudu tvrdit, že postmoderní filozoficko-sociálně-kulturně-technologický feminismus je něco, co bych ve svém volném čase vyhledával, ale od čeho jiného je studium na vysoké škole, než od rozšiřování obzorů.

Nu, pozorný čtenář si jistě všiml, že se mi na čtyřech řádkách (nyní už pěti) podařilo napsat naprosté nic relevantního k tématu. A pravděpodobně to bude tím, že stejně jako plavu v tomto blogpostu, tak jsem si zaplaval v textu Donny Haraway...pojetí feminismu ze stránky tělesného a dogmatického odosobnění mě sice zaujalo, ale o feminismu toho vím tak málo, že vlastně ani nevím jestli je to pojetí nějakým způsobem zvláštní.

Jelikož, jak jsem již uvedl, jsem se v textu trochu ztrácel, zkusím si trochu zapolemizovat co chtěla básnířka říci a lehce to nasadit do dnešního kontextu. Otázka, která pro mě při čtení vyvstala byla, zda mohou technologie setřít společenské rozdíly mezi pohlavími. Na první pohled to tak vypadá - v anonymním prostředí webu (což je ovšem jev stále vzácnější) má přeci hlavní roli obsah sdělení a nikoli jeho forma, či kdo jsem a odkud přicházím. Je to však opravdu dáno tím, že si na webu jsou všichni rovni? Z mých zkušeností je to spíš tak, že (pokud nejde o nějaký vysoveně žensky zaměřený web) přispěvatelé obecně předpokládají, že na druhé straně sedí také muž. A ideálně ještě běloch ve věku kolem 20 let. Jakmile však dojde k odhalení pohlaví (pun intended), žena bývá v horším případě zahrnuta sexistickými narážkami, častěji však úchylnými komplimenty a inboxem plným pozvánek na kávu a fotek pánských přirození (zřejmě efekt vzájemného odhalení pohlaví).

Může tedy technologie stírat rozdíly mezi pohlavími? Asi může, ale jen do té míry kdy jsou všichni anonymous a o své pravé identitě raději pomlčí. Maska Guy Fawkese totiž zřejmě opravdu dokáže být bezpohlavní.