Nakonec jsme si prohlédli reportáž čtyř televizních stanic - dvou českých (ČT, Nova) a dvou zahraničních (ABC, Al-Jazeera). Obě zahraniční zprávy byly zkratkovité, pouze Al-Jazeera neopomněla dodat humanitární glanc své reportáži kdy zmínila častou rasovou perzekuci Romů v Evropě (ačkoli se Romská národnost obětí nikdy nepotvrdila).
Česká televize se dle předpokladů držela celkem zkrátka, příliš nemávala domněnkami ani emotivními prvky a v podstatě jen popsala co v té době věděla slovenská policie. Zcela očekávaný kontrast přišel na Nově, která si nemohla odpustit dojemný hudební podkres (výjimečně nešlo o Requiem for a dream), náhodně vložený pláč svědků a pozůstalých a pochopitelně hodně, hodně střihů (pokud se nepletu, napočítali jsme jich kolem dvacítky).
Těžko říct jestli mít redaktorům za zlé takovou touhu po senzaci a emocích, přecejen novinář je povolání kreativní, leč se často musí přizpůsobit tomu co svět právě nabízí. A v naší kotlině se nenaskytne moc příležitostí kde je smrt, krev, bolest, násilí, smutek a strach v jednom. Povodně už začínají být ohrané a leckdo se pak chce emotivně realizovat, ač za cenu lehké ztráty důstojnosti. Podobně by se dal vysvětlit i obratem natočený film Devínský masaker, který prozměnu působí jako ventil slovenských filmařů v akčním žánru.
Ľubo, ta muzika bola strašná ale inak si zabil.
Žádné komentáře:
Okomentovat