Šustím, šustíš, šustíme

Je zvláštní, že pro ten jedinečný zvuk šustění novin zřejmě v češtině neexistuje adekvátní citoslovce...je to něco mezi šššt, ssst a křup. Škrus. To je ono. Zde bych nejradši s uspokojivým pocitem ukončil svůj příspěvek, leč život poctivého studenta je krutý.

Vyšší mocí jsme byli donuceni nakoupit hromady tištěných deníků (v našem případě eponymní Deník), zanořit do dávno zapomenutých šuplíků ruce, do nichž se okamžitě zabodlo několik kružítek, a najít v nich pravítko. Něco tak dlouhého moje pravítko už dlouho neměřilo, šlo totiž o rozměry reklam, článků o Babišovi a převzatých článků z ČTK v našich škrusajících novinách.

Výsledkem bádání našeho výzkumného týmu bylo, že Pražský Deník je v úterky a čtvrtky v podstatě natřískaný informacemi (pod 20% reklamy), zatímco pondělní a středeční vydání by si člověk snadno spletl s letákem do kterého okrajuje brambory (což by byla fatální chyba, listy Deníku nejsou povoskované). V těchto dnech se dostáváme dokonce až k bájné hranici 50%. Nevím, jestli jsou pondělky a středy více nakloněné alfa vlnám přijímajícím reklamu, nebo jen prostě v Deníku nemají o čem psát tak tam radši šoupnou Béďu Trávníčka.

Andrej Babiš dostal kromě pár štěků prostor v podstatě pouze v jednom čísle, takže ho to doufám moc nepopudí a ušetří alespoň tento neškodný plátek svého mocného hněvu. Nepřál bych to Deníku už proto, že má až překvapivě malý podíl zpráv od ČTK, je to dané jednak regionalitou jednotlivých vydání a také velkým množstvím vlastních redaktorů.

Je příjemné zase jednou končit pozitivní informací.

Expect us.

Cesty zpráv, aneb jak kámen měl rád cihlu

Poté co jsem se dozvěděl převratnou novinu, že není problém najít na českých internetech senzacechtivé, lživé a fantaskní články téměř o čemkoli (zřejmě obdoba rule 34), bylo načase si ověřit jak jsou na tom čeští novináři se zdrojováním svých bezpochyby přínosných a propracovaných článků.

Prvním ze dvou zkoumaných byl článek o tom, že se u nás rozrůstá chudoba. S informací přišla nejprve Česká televize, citujíc představitele Armády spásy a Vladimíra Špidlu. Web samozřejmě zcela po právu ocitoval svou mateřskou stanici, poté se článek objevil v databází ČTK načež ho okamžitě převzaly Eurozprávy a tyden.cz.

Potud jsem stále byl celkem optimistický, ovšem přišla dvoudenní pauza a následná smršť zcela neozdrojovaných článků (denik.cz, Haló noviny, Parlamentní listy, prvnizpravy.cz, Krajské listy). Mně, jakožto absolventa ÚISKu to samozřejmě takřka přivádí k slzám, ach ta citační morálka...pár rákoskou na holou od docenta Papíka by jim jen prospělo.

To, že drtivá většina pozdějších článků už cituje pouze Špidlu a hovoří o "důchodcích umírajících hlady" je už snad jen třešnička na dortu.

Druhý článek se týkal skotského chlapce, který si pamatuje a vypráví svůj minulý život. Jeho příběh vyšel v britském deníku Sun v srpnu 2007. O necelý rok později se na Youtube objevil dokument o malém Skotu a...čekáte že to okamžitě vzbudilo vášně a proudy slz u českých novinkových serverů? Ba ne...na zena.centrum.cz si počkali rovných šest let, než s touto bombou seznámili také české čtenáře (ovšem pozor, s původními zdroji!). A jelikož na některé skupiny uživatelů není radno spěchat příliš, na tn.cz nás vydrželi napínat ještě další půlrok. Původního autora však do svého článku za ten půl rok nějak doplnit nestihli, ale netřeba jim to mít za zlé, v době kdy důchodci umírají hlady je úspora každého bajtu darem z nebes.

Zmatený skot

Salámy, lajkování, veverka a Herman

Bylo nebylo, nějakým zvláštním řízením osudu jsem se ocitl na vysněném oboru mnohých študáků a oficiálně jsem se tak mohl zařadit mezi studenty SNM. Je možná prapodivné takto začínat můj desátý příspěvek, ale ono to vlastně i chronologicky celkem vychází. No tak do toho skočím po hlavě.

Na první přednášce Srovnávacích mediálních studií jsme se vrhli do víru srovnávání několika českých médií (kdo by to byl čekal). Hned na rozjezd jsme dostali za úkol oříšek, jež by měla problém rozlousknout nejedna veverka. Hledali jsme články o nějaké zprofanované kauze a jak ji jednotlivá média prezentují. Pomocným nástrojem nám byl oslnivě skvělý web lajkovani.cz, strejda google a lidová tvořivost. Prvním problémem bylo si vůbec vzpomenout na nějakou významnou událost, která autorům stála za větší snahu než je převzetí článku z ČTK. Naštěstí se mi však rozsvítilo ve veverčím mozečku a pohledal jsem ve vodách okolo Daniela Hermana. Vody bohužel připomínaly spíše močůvku, neboť konspirace o jeho spojení s islámskými teroristy téměř nebraly konce.

Samozřejmě by bylo poněkud naivní dělat předčasné soudy o české mediální scéně na základě článků z webů jako je Protiproud nebo AC24, k pozastavení vyzývá spíše moment, kdy od nich přejímají informace i rádoby seriózní servery. Naštěstí pro ně stále lesem českého internetu běhá dost veverek, které jejich rozesetá semínka zbaští, vykakají a dají tak vyrůst novému stromu mediálního bullshitu. Tedy squirrelshitu.

Tak Dane, deset otčenášů před spaním, páč na každém šprochu pravdy trochu, že...?!

Limonádový kiloJoe

Toto sobotní odpoledne jsem nezvykle strávil studiem nealkoholických nápojů. Že to zní jako kus ztraceného mládí? Kdoví...ale faktem je že konzumace některých zkoumaných nápojů by mi pravděpodobně poškodila játra ještě více než má jinak obvyklá sobotní konzumace, což mě uklidňuje.

Pro svou propracovanou case study jsem se rozkodl zkoumat limonády a jiné nealko nápoje z produkce tří českých největších supermarketových výrobců: eponymní Albert a Tesco Quality a Clever, spadající pod řetězec Billa. Jakkoli byly mé chuťové, jaterní buňky i peněženka navnaděny na velký kulturní zážitek, nakonec jsem se rozhodl pouze využít dat z webu kaloricketabulky.cz. Konkrétně tedy šlo o množství energie (kJ) ve 100 ml jednotlivých bumbání.

Některé výsledné hodnoty uvádí pár následujících vyňufaných diagramů:

Hlavním zjištěním pro mě bylo, že nejvíce energie obsahují ovocné džusy - čím více ovoce, tím více adidas...tedy kilojoulů. To, že v celkovém srovnání vyšly nápoje Clever jako "nejhubenější" tedy neznamená že jsou bůhvíjak zdravé, ale spíš že jejich fabrika produkuje méně poctivých džusíků. Velmi překvapivý je rozdíl v energetické hodnotě ovocných sirupů, leč vysvětlit se to asi dá prostě tím, že Albert ve svém mňam rybízovém ovocném sirupu má pravděpodobně místo extraktu z černého rybízu spíše dehet či saze z komína...

Podobný případ jsou i naprosto odlišné hodnoty u jednotlivých col (čupr slovo), vyráběných našimi řetězci. Albertova cola se čtyřmi kilojouly ve 100 ml je pravděpodobně součást boje proti dětské obezitě, asi bych jí měl taky zkusit. Anebo radši ne, naředit si rum se sifonem bude nejspíš chutnat stejně za lepší peníze.

Co tedy z mého výzkumu vyplývá? Těžko říct. Asi především to, že téměř z každého prdu se dá uválet pěkná kulička. Ať už v podobě superlimonády, nebo takovýchto rozkošných diagramů.

Ještě si neodpustím slovo závěrem - koho napadlo vyrobit v Tescu energetický nápoj s energetickou hodnotou 15 kJ na 100 ml mi opravdu hlava nebere...jediná možnost jak by mě pití takovéto dobroty udrželo vzhůru je pravděpodobně nutnost pravidelně po jeho požití navštěvovat toaletu.