pátek 28. února 2014

Šustím, šustíš, šustíme

Je zvláštní, že pro ten jedinečný zvuk šustění novin zřejmě v češtině neexistuje adekvátní citoslovce...je to něco mezi šššt, ssst a křup. Škrus. To je ono. Zde bych nejradši s uspokojivým pocitem ukončil svůj příspěvek, leč život poctivého studenta je krutý.

Vyšší mocí jsme byli donuceni nakoupit hromady tištěných deníků (v našem případě eponymní Deník), zanořit do dávno zapomenutých šuplíků ruce, do nichž se okamžitě zabodlo několik kružítek, a najít v nich pravítko. Něco tak dlouhého moje pravítko už dlouho neměřilo, šlo totiž o rozměry reklam, článků o Babišovi a převzatých článků z ČTK v našich škrusajících novinách.

Výsledkem bádání našeho výzkumného týmu bylo, že Pražský Deník je v úterky a čtvrtky v podstatě natřískaný informacemi (pod 20% reklamy), zatímco pondělní a středeční vydání by si člověk snadno spletl s letákem do kterého okrajuje brambory (což by byla fatální chyba, listy Deníku nejsou povoskované). V těchto dnech se dostáváme dokonce až k bájné hranici 50%. Nevím, jestli jsou pondělky a středy více nakloněné alfa vlnám přijímajícím reklamu, nebo jen prostě v Deníku nemají o čem psát tak tam radši šoupnou Béďu Trávníčka.

Andrej Babiš dostal kromě pár štěků prostor v podstatě pouze v jednom čísle, takže ho to doufám moc nepopudí a ušetří alespoň tento neškodný plátek svého mocného hněvu. Nepřál bych to Deníku už proto, že má až překvapivě malý podíl zpráv od ČTK, je to dané jednak regionalitou jednotlivých vydání a také velkým množstvím vlastních redaktorů.

Je příjemné zase jednou končit pozitivní informací.

Expect us.

Žádné komentáře:

Okomentovat