Na přednášce 11. března jsme s Ditou Malečkovou odstavec po odstavci důkladně probrali přibližně polovinu Benjaminovy eseje, dotýkající se v různých podobách zejména vlivu demokratizace a masovosti médií na podobu samotného umění a jeho šíření. Hlavním poznatkem z analýzy se ukázalo být, že esej je na svou dobu až téměř neuvěřitelně prorocká a většina uvedených procesů se dá bez problémů nasadit i na dnešní dobu internetu a nových médií obecně. (Jinak bychom tento esej předpokládám ani nečetli :) ). Ve svém příspěvku se tak krátce vyjádřím k doslovu, který jsme ve škole přečíst nestačili.
V základní myšlence autor umělecky polarizuje fašismus a komunismus - fašismus estetizuje politický život, zatímco komunismus politizuje umění. S tím se dá souhlasit, neboť už selským pohledem na typické příklady takovýchto režimů ve světě vidíme rozdíl jak ve vnímání a tvorbě, tak i v samotném využívání umění ku prospěchu režimu. Fašismus drží umění dál od mas, čímž se - těžko říct zda kontraproduktivně - stává sám estetickým, zatímco v komunismu dochází k tak silnému prolnutí, že se umění zcela nutně stává politickým.
Dovolím si však lehce polemizovat s částí, kde Benjamin rozebírá roli války. Zaprvé si nemyslím, že válka je jediný způsob masové změny vlastnických vztahů. Jako typický příklad se dá uvést pád komunistickému režimu v Československu, ale i jinde v Evropě...samozřejmě i v tomto případě se dá v širším slova smyslu hovořit o válce, byť by nepadl jediný výstřel, ale pokud budu brát za bernou minci popis války jako "vítězství techniky nad člověkem", "poetiku kovu" apod., jak ji popisuje v jednom odstavci autor, tak v těchto případech k válce nedošlo.
Zadruhé, když zůstanu u stejného příkladu, tak změna vlastnických vztahů "opačným směrem", tzn. od lidu zpět do rukou osobních a rukou peněz, nijak nezpomalila masový rozvoj umění ani technologie, ba naopak jsou nyní média masovější než kdy předtím. Leč chybí právě ona politizace umění, která tolik omezuje svobodu ve výše zmíněných režimech.
Nakonec, zatřetí, pochybuji, že by dnešní občané (i většina umělců) vnímali válku stejně poeticky, jako to popisuje Benjamin...domívám se, že to je rys především futuristů a jejich posedlostí technikou, která se samozřejmě promítne i do lehce romantických představ o válce. Troufám si tvrdit, že drtivá většina uměleckých směrů před futurismem i po něm by takto značný umělecký přínos ve válce nespatřila. Nicméně, to je samozřejmě pohled, který je poplatný době vzniku jinak vynikající eseje.
Žádné komentáře:
Okomentovat