Do it yourself
Kultura do it yourself (v překladu udělej si sám) je tvůrčí způsob života založený původně na samostatných domovních úpravách a různých tvůrčích domácích pracích (vyšívání, tvorba šperků...), ale díky internetu a snadnou možností sdílení se rozšířil i na intelektuální tvůrčí činnost – např. vzdělávání, tvorba hudby, či programování.Hlavními principy DIY kultury jsou soběstačnost (dokážu se obejít bez pomoci placeného profesionála), nezávislost (na státních i komerčních institucích, např. při distribuci svých výrobků), vzájemná spolupráce a volnost kreativity.
Dějiny a obecné základy DIY dobře shrnuje kniha Koziell and Brass, 1997.
Kutilství
Různé zlepšováky ať už technického, fuknčního či dekorativního charakteru jsou v podstatě základem celé myšlenky DIY. Příklady komunitních médií se i nadále dají najít i ve "fyzickém" světě, ať už to jsou různé kutilské magazíny, příručky či Receptáře Přemka Podlahy apod.Na internetu se komunita domácích kutilů nejhlasitěji projevuje na webu Instructables, který sdružuje jak technické technické, jako je výroba různých elektronických zařízení, kutilské rady při stavbě, zahradničení, úprava oblečení, nápady na hry či recepty. Jednou z nejznámější českých alternativ může být třeba Mimibazar, na kterém se kromě použitých dětských oblečků dají najít zejména nápady pro dekoraci obydlí, či některé neslavně proslulé recepty pro naše malé i velké jedlíky.
Kutilství je typickým příkladem DIY komunity, která vznikla zcela nezávisle na internetu a využívá ho skutečně pouze jako médium, samotná funkční podstata komunity zůstala defakto nezměněna.
Vzdělávání
Kořeny otevřeného komunitního vzdělávání byly svým způsobem založeny už s vznikem Open access (česky volný, či otevřený přístup). Jedná se o model vědecké komunikace existující již od 60. let 20. století, ale zažívající rychlý rozvoj zejména s masovým rozšířením internetu v 90. letech. Open access literatura je dostupná digitálně, zdarma a obvykle bez výraznějšího autorskoprávního omezení.Většina vědeckých časopisů obvykle neplatí za články autorské odměny (Suber, 2012), autoři proto při volném zveřejnění netratí na ziscích. Samotné vydávání otevřené vědecké literatury, ač je často levnější, není zdarma, existují tak dva modely open access publikace, resp. jejího financování:
- Open access archivy, či repozitáře (zelený open access) – obvykle obsahují nerecenzované preprinty, které schválení autoři mohou volně publikovat. V podstatě veškerou činnost si dělá autor sám, jako software pro informační systém pak je většinou použit vybraný open source, tudíž náklady na provoz jsou minimální. Diskový prostor pak většinou zajišťuje spřátelená organizace (např. univerzita). Spolupráci mezi archivy zajišťuje Open Archive Initiative, nezisková organizace zajišťující výměnný protokol OAI- PMH, předmětové hesláře a celkovou koordinaci všech otevřených archivů.
- Open access časopisy (zlatý open access) – v podstatě tradiční recenzované vědecké časopisy, pouze s tím rozdílem, že jsou zpřístupněny volně. Ty už mají náklady na provoz citelnější, nicméně hledají jiný způsob financování, než je zpoplatnění samotných článků (např. reklama, financování univerzitou, doplňkové služby apod.)
Tuto charakteristiku na bázi nevědecké komunikace pak splňuje encyklopedie Wikipedia a veškeré další projekty, fungující na platformě wiki. Jedná se o otevřený, svobodný projekt fungující na principu komunitní spolupráce jak při tvorbě článků, pravidel přispívání tak samotného zdrojového kódu Wikipedie. Tím se dostávám k další velké kapitole internetové DIY komunity.
Svobodný software
Svobodný software či open source, byl oficiálně představen roku 1983, kdy Richard Stallman založil Projekt GNU, pod jehož hlavičkou vznikla a stále vzniká kolaborativním způsobem řada otevřených programů. Roku 1985 pak stejný muž založil Free software foundation, Nadaci pro svobodný software, která shání finance a formálně zastřešuje projekty směřující k rozšíření modelu svobodného softwaru.Mezi příklady známých svobodných / otevřených programů patří například jádro operačního systému Linux Kernel, kancelářský balík OpenOffice, nebo grafický editor GIMP.
Samotné principy a výhody svobodného softwaru z hlediska ekonomického či právního jsou shrnuty v knize Richarda Stallmana Free software, free society. Z hlediska komunitního je pak daleko zajímavější esej Erica S. Raymonda The Cathedraal & The Bazaar, ve kterém porovnává dva různé modely skupinové práce při tvorbě open-sourcového e-mailového klienta Fetchmail.
- Katedrála – zdrojový kód je přístupný pouze po vydání konečné verze, během vývoje je uzavřený pro skupinu vývojářů (používá většina komerčních i nekomerčních autorů).
- Tržiště – během celého procesu tvorby je zdrojový kód přístupný veřejnosti a kdokoliv se může do jeho vývoje zapojit a vyjádřit se k němu (např. vývoj Linuxu a právě Fetchmailu).
Kolaborativní open source (zejména pak model tržiště) je nepochybně příkladem DIY programování, nejvyužívanějším médiem této komunity je pak web SourceForge.
Umění
Poslední sekcí které se chci stručně dotknout jsou různé otevřené umělecké komunity v prostředí internetu. Umění není klasickou kategorií DIY, protože se nejedná o výrobu praktických věcí pro život, ale i tak jde u tvorby a šíření umění v rámci komunit o vytváření svobodných a volných alternativ oproti komerčnímu umění.V historii byla vždy silná komunita literátů, na internetu však neexistuje jeden velký server, který by je sdružoval, komunity jsou často poněkud roztříštěné (zčásti zřejmě kvůli jazykové bariéře), v Česku patří mezi dominantní např. Písmák či Liter.
Jedním z výraznějších komunitních serverů, zpřístupňující originální výtvarná díla je projekt devianART.
Zajímavou kategorií je hudba, kde je velice výrazným příkladem freetekno, silná hudební subkultura založená na principech DIY, web české komunity k dispozici na http://www.freetekno.cz.
Cílem tohoto příspěvku nebylo pochopitelně vytvořit kompletní přehled komunit DIY na internetu, pouze jsem v kontextu informací kterých se nám dostalo na přednáškách chlapců z Radia R a Henryho Loesera nastínil směr, kterým některé zcela tradiční komunity dokázaly využít internet jako své médium a jiným pak přímo umožnil jejich vznik či významně urychlil rozvoj.
Literatura
KOZIELL, Sophie Poklewski, BRASS, Elaine. Gathering Force: DIY Culture — Radical Action for Those Tired of Waiting. London: Big Issue, 1997. ISBN 1-899419-01-2.
RAYMOND, Eric S. The Cathedral & The Bazar: musings on Linux and open source by an accidental revolutionary. Cambridge: O’Reilly, ©2000. ISBN 1-56592-724-9. Digitalizovaná verze dostupná z: http://www.catb.org/~esr/writings/cathedral-bazaar/cathedral-bazaar/.
STALLMAN, Richard. Free software, free society: selected essays of Richard M. Stallman. 2nd edition. Boston: Free Software Foundation, ©2010. ISBN 978-0-9831592-0-9. Digitální kopie dostupná z: http://www.gnu.org/doc/fsfs-ii-2.pdf.
SUBER, Peter. Open Access Overview: focusing on open access to peer-reviewed research articles and their preprints [online]. Last revised 2012-06-18 [cit. 2014-07-05]. Dostupný z: http://www.earlham.edu/~peters/fos/overview.htm.
Žádné komentáře:
Okomentovat